Jsme to ale fešáci :)

Musíme se pochlubit cizím peřím :)))

Teta Evča (moje nejstarší sestřička) nám upletla z merina úžasné svetříky a bylo by škoda, kdyby se o tom nedozvěděl minimálně celý svět. Jsou fakt nádherný! Asi Evči navrhnu malý podnikatelský záměr, až ji přestane nadobro bavit její práce :) Pravda, dodací doba ještě trošku pokulhavá ... ale to by se doladilo :)

Každopádně děkujemeeeeee!

Na výletě ... aneb cestou necestou podél Bíleho potoka

Naši kamarádi mají o skoro 3 měsíce mladší dvojčátka holčičky a vytáhli nás s sebou na výlet v okolí Brna - Údolím Bílého potoka.

Už jen samotná cesta tam potrénovala naše auta, jestli jsou dostatečně fit a zda se nám něco po cestě neuvolní z podvozku ... ale naštěstí pro nás, auta obstály a zvládly i cestu nazpět :) I když chvílemi to vypadalo hodně divoce.

V samotném údolí to bylo překrásný, sluníčko svítilo, nikde ani noha :)
Naše prťata se chvílemi nesli jako králové v nosítkách, holčičky ťapkaly nebo byly v kočárku a my, jako zasloužilí nosiči dětí a tahači kočárku, jsme zanedlouho objevili hospůdku s čepovaným pivkem. Idylka netrvala dlouho ... Peťovi se rozjela alergie (snad na břízy nebo cokoliv kvetoucí) a za chvilku říkal, že si připadá jak "potapěč na suchu" - nemohl dýchat a "brýle měl plné vody". Tak konec dobrého pivka. Zvedli jsme kotvy a šli jsme hledat vhodný místo na piknik. Ale nepohoršili jsme si :))) Pěkně jsme si pak polenošili, poobědvali báječné kuře připravené kamarády a nakonec zapili dobrým vínkem :)

A prťata byla nadšená! My taky! Takže to určitě musíme zase někdy zopakovat ... příště jen, ale až odkvetou břízy :)

Jinak od tohoto výletu je u nás doma přejmenované Údolí bílého potoka na Slzavé údolí.

Po 3/4 roce lenošení opět na blogu :)

 

Tak 3/4 roku je za námi od mého posledního psaní ... ne že by nebylo o čem psát, to néééé, ale lenóra mě dostala :) Snad časem svoji lenost přemůžu a dopíši všechny ty neuvěřitelné zážitky, příhody se Sárinkou a Kubíkem, které se za tu dobu udály ... a nebylo jich málo :)

Za 3/4 roku se z nich stali dva malí človíčci se svojí hlavičkou:
 - s nápady, jak překonávat pro nás dospěláky skoro nepřekonatelné
 - poznávat věci na které jsme "my" už dávno zapomněli, že existují
 - radovat se z těch "nejmenších možných" maličkostí
 - těšit se z každého dne a jít do každé činnosti naplno, ať již s pozitivním nebo negativním výsledkem ...

Už neťapeme, ale přímo lítáme, jezdíme jako torpéda na motorkách (Sárinka s pohonem minimálně čtyřválce :) ) a už si i poplkáme :) Tak ve zkratce o nás!

Cesta snů - aneb virtuální turismus se Sárinkou a Kubíkem

Jak začít ... představte si čas oběda, pohodička, prostřený stůl, báječné jídlo, spokojené a napapané děti ... a najednou, jedno z nich začně zvracet, druhé do minuty taky a zvrací a zvrací a pak se jen dáví ... nesedl jim žloutek, který měli podruhé ve svém jídelníčku. A když u nás doma pěkně vládne chaos, volá mě neznámé číslo na mobil - rychle vezmu: "Prosím, Demovičová.""Dobrý den, volám z Norské módy - vyhrála jste zájezd do Norska, 1. cenu, odjíždí se v červnu ..." Z mé strany bylo chvilku ticho, protože jsem všechny informace nestíhala zpracovat - Sárinka zvracela v obyváku, Kubíka jsem přebalovala a do toho mě začal taky zvracet a najednou k tomu tato informace. "Fakt? Neděláte si srandu? To je skvělý? Ale nevadí, když Vám zavolám zpět tak za pět minut? Právě mně tady zvrací naše dvojčata." Peťo se jen začal smát, jak jsem pána utla, ale mně to v tu chvíli nepřišlo ... fakt jsem nevěděla z které do které. ... Každopádně, opravdu, vyhráli jsme!
Na dvojčata (osmiměsíční) jako pasažéry se ale moc netvářili, takže jsem za sebe našli supr náhradu - Jaňuli a Jirku :) Na oplátku pro nás děcka udělali krásný blog o "naši cestě snů" a my jsme tak cestovali poprvé do Norska se Sárinkou a Kubíkem alespoň virtuálně :))) Bylo to nádherné překvapení!

Však posuďte sami!
 http://www.cestasnu.blogspot.cz/

To ale nebyl konec - Jaňule s Jirkou nám po návratu z Norska přivezli do Brna ještě další překvapení - dvě úžasná nosítka pro děti. Takže odteď už nemáme "výhovorky" - ako Peťo hovorí :) a je čas vyrážet na túry!

Kubík je prvním testerem nosítka :)

Tuším i šerpa zaspal!

Šestá dětská nemoc u Kubíka

Tak máme za sebou první marodění - a to s Kubíkem. Hned musel mít něco "spešl" - šestou nemoc. Naštěstí, jak to rychle přišlo, tak to i odešlo, ale docela nás vylekal. Padla i čtyřicítka na teploměru. Teď jen v tichosti čekáme, jestli to nevypukne i u Sáry ... ale zatím se zdá, že přece jen je ženské pokolení silnější než mužské :) Ťuky ťuk.

Poznámka:
Šestá dětská nemoc neboli exanthema subitum či roseola infantum je virové infekční onemocnění způsobené lidským herpesvirem 6 (HHV6). Šesté nemoci se také říká „spalničky nemluvňat“, protože ji obvykle dostávají děti ve věku 6 měsíců až 2 let. Virus se nejčastěji přenáší slinami od dalších členů rodiny nebo vzduchem. Šestá nemoc je běžné virové onemocnění, které nepředstavuje velké nebezpečí. Průměrná inkubační doba je deset dnů. Po uzdravení šesté nemoci nastává trvalá imunita, tzn. že se v dalším průběhu života již neopakuje.
- toť vyčerpávající informace ze zdroje http://www.sestanemoc.cz/.

Květnové odpoledne s babičkou

Myslím, že není co dodat! Sárince s Kubíkem se to moc líbilo a babička si to užívala s nimi :) A my jsme to navíc spojili s grilovačkou, jak jinak :)

Zahájena grilovací sezóna!

Tak je to tady! Zahájili jsme grilovací sezónu u babičky na terase jako každý rok a nemělo to chybu! Stihli jsme to před pravou letní bouřkou jen tak tak. A jídlo bylo znamenité! Takže kdo nezahájil, tak rychle do toho. Léto totiž uteče jako voda a za chvilku zase budeme drkotat zuby a vzpomínat na letní grilovačky.

Zatímco Sára s Kubíkem dováděli na dece ... my jsme si dali pivko a deci vínka :)