30. dubna 2013

Jsme to ale fešáci :)

Musíme se pochlubit cizím peřím :)))

Teta Evča (moje nejstarší sestřička) nám upletla z merina úžasné svetříky a bylo by škoda, kdyby se o tom nedozvěděl minimálně celý svět. Jsou fakt nádherný! Asi Evči navrhnu malý podnikatelský záměr, až ji přestane nadobro bavit její práce :) Pravda, dodací doba ještě trošku pokulhavá ... ale to by se doladilo :)

Každopádně děkujemeeeeee!

24. dubna 2013

Na výletě ... aneb cestou necestou podél Bíleho potoka

Naši kamarádi mají o skoro 3 měsíce mladší dvojčátka holčičky a vytáhli nás s sebou na výlet v okolí Brna - Údolím Bílého potoka.

Už jen samotná cesta tam potrénovala naše auta, jestli jsou dostatečně fit a zda se nám něco po cestě neuvolní z podvozku ... ale naštěstí pro nás, auta obstály a zvládly i cestu nazpět :) I když chvílemi to vypadalo hodně divoce.

V samotném údolí to bylo překrásný, sluníčko svítilo, nikde ani noha :)
Naše prťata se chvílemi nesli jako králové v nosítkách, holčičky ťapkaly nebo byly v kočárku a my, jako zasloužilí nosiči dětí a tahači kočárku, jsme zanedlouho objevili hospůdku s čepovaným pivkem. Idylka netrvala dlouho ... Peťovi se rozjela alergie (snad na břízy nebo cokoliv kvetoucí) a za chvilku říkal, že si připadá jak "potapěč na suchu" - nemohl dýchat a "brýle měl plné vody". Tak konec dobrého pivka. Zvedli jsme kotvy a šli jsme hledat vhodný místo na piknik. Ale nepohoršili jsme si :))) Pěkně jsme si pak polenošili, poobědvali báječné kuře připravené kamarády a nakonec zapili dobrým vínkem :)

A prťata byla nadšená! My taky! Takže to určitě musíme zase někdy zopakovat ... příště jen, ale až odkvetou břízy :)

Jinak od tohoto výletu je u nás doma přejmenované Údolí bílého potoka na Slzavé údolí.






Po 3/4 roce lenošení opět na blogu :)


Tak 3/4 roku je za námi od mého posledního psaní ... ne že by nebylo o čem psát, to néééé, ale lenóra mě dostala :) Snad časem svoji lenost přemůžu a dopíši všechny ty neuvěřitelné zážitky, příhody se Sárinkou a Kubíkem, které se za tu dobu udály ... a nebylo jich málo :)

Za 3/4 roku se z nich stali dva malí človíčci se svojí hlavičkou:
 - s nápady, jak překonávat pro nás dospěláky skoro nepřekonatelné
 - poznávat věci na které jsme "my" už dávno zapomněli, že existují
 - radovat se z těch "nejmenších možných" maličkostí
 - těšit se z každého dne a jít do každé činnosti naplno, ať již s pozitivním nebo negativním výsledkem ...

Už neťapeme, ale přímo lítáme, jezdíme jako torpéda na motorkách (Sárinka s pohonem minimálně čtyřválce :) ) a už si i poplkáme :) Tak ve zkratce o nás!