Cesta snů - aneb virtuální turismus se Sárinkou a Kubíkem

Jak začít ... představte si čas oběda, pohodička, prostřený stůl, báječné jídlo, spokojené a napapané děti ... a najednou, jedno z nich začně zvracet, druhé do minuty taky a zvrací a zvrací a pak se jen dáví ... nesedl jim žloutek, který měli podruhé ve svém jídelníčku. A když u nás doma pěkně vládne chaos, volá mě neznámé číslo na mobil - rychle vezmu: "Prosím, Demovičová.""Dobrý den, volám z Norské módy - vyhrála jste zájezd do Norska, 1. cenu, odjíždí se v červnu ..." Z mé strany bylo chvilku ticho, protože jsem všechny informace nestíhala zpracovat - Sárinka zvracela v obyváku, Kubíka jsem přebalovala a do toho mě začal taky zvracet a najednou k tomu tato informace. "Fakt? Neděláte si srandu? To je skvělý? Ale nevadí, když Vám zavolám zpět tak za pět minut? Právě mně tady zvrací naše dvojčata." Peťo se jen začal smát, jak jsem pána utla, ale mně to v tu chvíli nepřišlo ... fakt jsem nevěděla z které do které. ... Každopádně, opravdu, vyhráli jsme!
Na dvojčata (osmiměsíční) jako pasažéry se ale moc netvářili, takže jsem za sebe našli supr náhradu - Jaňuli a Jirku :) Na oplátku pro nás děcka udělali krásný blog o "naši cestě snů" a my jsme tak cestovali poprvé do Norska se Sárinkou a Kubíkem alespoň virtuálně :))) Bylo to nádherné překvapení!

Však posuďte sami!
 http://www.cestasnu.blogspot.cz/

To ale nebyl konec - Jaňule s Jirkou nám po návratu z Norska přivezli do Brna ještě další překvapení - dvě úžasná nosítka pro děti. Takže odteď už nemáme "výhovorky" - ako Peťo hovorí :) a je čas vyrážet na túry!

Kubík je prvním testerem nosítka :)

Tuším i šerpa zaspal!

Šestá dětská nemoc u Kubíka

Tak máme za sebou první marodění - a to s Kubíkem. Hned musel mít něco "spešl" - šestou nemoc. Naštěstí, jak to rychle přišlo, tak to i odešlo, ale docela nás vylekal. Padla i čtyřicítka na teploměru. Teď jen v tichosti čekáme, jestli to nevypukne i u Sáry ... ale zatím se zdá, že přece jen je ženské pokolení silnější než mužské :) Ťuky ťuk.

Poznámka:
Šestá dětská nemoc neboli exanthema subitum či roseola infantum je virové infekční onemocnění způsobené lidským herpesvirem 6 (HHV6). Šesté nemoci se také říká „spalničky nemluvňat“, protože ji obvykle dostávají děti ve věku 6 měsíců až 2 let. Virus se nejčastěji přenáší slinami od dalších členů rodiny nebo vzduchem. Šestá nemoc je běžné virové onemocnění, které nepředstavuje velké nebezpečí. Průměrná inkubační doba je deset dnů. Po uzdravení šesté nemoci nastává trvalá imunita, tzn. že se v dalším průběhu života již neopakuje.
- toť vyčerpávající informace ze zdroje http://www.sestanemoc.cz/.

Květnové odpoledne s babičkou

Myslím, že není co dodat! Sárince s Kubíkem se to moc líbilo a babička si to užívala s nimi :) A my jsme to navíc spojili s grilovačkou, jak jinak :)

Zahájena grilovací sezóna!

Tak je to tady! Zahájili jsme grilovací sezónu u babičky na terase jako každý rok a nemělo to chybu! Stihli jsme to před pravou letní bouřkou jen tak tak. A jídlo bylo znamenité! Takže kdo nezahájil, tak rychle do toho. Léto totiž uteče jako voda a za chvilku zase budeme drkotat zuby a vzpomínat na letní grilovačky.

Zatímco Sára s Kubíkem dováděli na dece ... my jsme si dali pivko a deci vínka :)

 

Už jsme velcí jako ďas!

Tak jsme po dvou měsících navštívili tetu doktorku a pomalu se nestačili divit, jak jsme vyrostli!

Ze Sáry se stala velká slečna, která je zvědavá jako správná baba. Když nevidí, tam se snaží svůj kukuč vytáhnout pomalu až za roh a hlavně už se 3 týdny plazí ... sice pozpátku a občas ji chybí zpětná zrcátka, ale je fakt šikovná. Před pár dny se přetočila sama poprvé i na bříško. Kubík se pro změnu stráááášně moc vytáhl a je z něho už velký chlap ... trochu pohodlný, který stále to bříško nemá a nemá rád a když jej na chvilku přetočíme, tak se v cuku letu překulí zpět na záda. Pravda, nemizí tak rychle z hrací deky jako Sárinka, ale i po zádech se umí celkem rychle pohybovat ... dělá mostíkové skoky. A nejkrásnější je, když má radost ... říkám, že na zemi tančí lambádu :)

A jak že jsou velcí?

Sára se vytáhla o 4 cm a dosáhla mety 68 cm a Kubík 72 cm a co se týče váhy ... jejej, přibrali každý po dvouch kilech. Však si doma ze Sárinky děláme srandu, že je to malý dvoubradáč ... promiň Sáry :)
Sára váží 7 800g a Kuba 8 150g ... už aby pomalu začli chodit samy, do toho třetího patra bez výtahu se začínají trochu pronášet! Ale nemůžeme si stěžovat, máme posilovnu doma zadara. No neberte to!

PS: stále jsme bezzubé šelmy :)

První letní koupačka

Neodolali jsme prvním třicítkám na teploměru a Sárinka už zkončila v lavoře u babičky na terase ... a Kubík to jistil z chládku schovaný doma :)

Máme pokřtěnátka :)

Byl to den jako malovaný a jak jsme se dopředu obávali, zda Sára s Kubíkem zvládnou hodinku mše v poklidu ... tak fakt super! Byli naprosto úžasní, hodní ... i když mě to trochu stálo vlasů (že Sáry :) - moje vlasy byly jistota pro Sárinku, tak se jich doslova a do písmene držela zuby nehty).

A po mši jsme frčeli hladoví na oběd na terasu k babičce ... původně byla v plánu první grilovačka, ale z té sešlo pro silný vítr. Nemělo to i tak chybu a každá návšteva byla pak "poctěna" držením slunečníku, aby neodletěl na návštěvu k sousedům :)

7 měsíců - připíjíme si na apríla :)

Už je to sedm měsíců, co Sárinka s Kubíkem na nás poprvé koukli svýma očičkama :) Ani nevím kolik váží, kolik měří ... ale moooocccc! Očividně nestrádají a mají se k světu :). Jen nám s Petěm stále nemizí ty kruhy pod očima!

Sáry, kde jsi?

Tak a je to tady! Sárinka se nám začala plazit. A hned na jeden ze svých prvních výletů z hrací deky zamířila k tátovy pod jeho pracovní stůl :)

A jak to bylo? Ráno popíjíme v klidu kávičku, klábosíme a najednou ... kde je Sára? Cooo? Jak si se tam dostala? A Sárinka vysmátá od ucha k uchu zaklíněna pod stoličkou :)

A tady pro změnu přišla na to, jak houpat houpací křeslo :)

Slavímeee :) Už jsme půlročňáci!

Čas letí jako voda a u dětí to neplatí dvojnásob, ale minimálně trojnásob! Však teprve před chvilkou se naši drobci narodili. Nevěděli jsme, jak je pomalu vzít do ruky, protože byli tak maličtí a křehcí. Ale teď? Jsou to obříci, kteří se umí radovat, rozdávat úsměvy od ucha k uchu, pištět, klepat nožičkami, tahat mě za vlasy, cákat vodičkou, jašit se ... ale i jedovat se, když se jim něco nelíbí.  Prostě jsou to naši čertíci, které z celého srdce milujeme!

 

První kašička - 21.2.2012

 

Tak a je to tady! Pomalu a jistě se začínáme řadit mezi velčáky :) Objevili jsme totiž mističku, lžičku a k tomu naši první mňamku - a to kašičku. Než jsme začali papat, tak samo sebou nás máma s tátou pořádně vyzbrojili, protože asi tušili, že to nebude jen tak! 

Hurááá na to - autosedačky na stůl, rychle potah - protože hladoši piští o 106, přebalit hladoše, dát bryndáky a papááááttt! Konečně je to tady - večeře!

Sárinka je připravenááá! Kubík si říká - to jsou to ale novoty :)

 První lžička - ale co to? Ono to není mlíčko?!

Nevadí, i tak chutná :)

Na to, že se všude píše, začít se dvěmi lžičkami (víc mimi ani nebude chtít) a pak dát zase jen mlíčko. Tak naši jedlíci jich dali asi 15 a možná by i snědli víc, ale už nebylo :)

Pozvání ke křtu Sárinky a Kubíka

Trénujeme bříško

Přiznám se, s trénováním bříška jsme trochu zaháleli ... děti totiž byly "grckoni mlíčka" první kategorie. Ale teď už je to mnohem a mnohem lepší, takže i příležitost chvilku pobýt na břišku je stále častější.

Začali jsme intenzivněji trénovat až teď po Novém roce a ze Sárinky se vyklubala úplná gymnastka, pro kterou je to skoro brnkačka a z Kubíka naprostý pohoďák, který má bříško, jak se říká lidově totálně "na háku". Kubík pobyde na bříšku tak pět minut a pak hledá očima tátu, protože Ti dva jsou parťáci do houpacího křesla.

Začínáme (4.5 měsíce) ... Sárinka poctivě trénuje a Kubík si užívá pohody v lehátku

O měsíc později se z Kubíka stal malý frajer, který si troufne i na bříšku na nás vypláznout jazyk a Sárinka se opírá jen o ručičky! Schválně si doma lehněte a vyzkoušejte se takhle opřít, je to celkem dřina.

Návštěva u tety lékařky

Tak máme za sebou další návštěvu u tety lékařky - v 5,5 měsících. A tentokrát každý dostal jen jednu včeličku :)

Celkem jsme se dozvěděli tři supr zprávy!

1. Rostem jako ďas! Sárinka už váží 5 700g a měří 64 cm. Kubík váží 6 500g a měří 67 cm (no spíš 70 cm, ale málo natáhl nožičku :) ).
2. Máme pokoj od včeliček až do 1. roku! Hurááááááááááááááá! Teda alespoň těch doktorských včeliček, ale to teď prozatím dětem neprozradíme. Takže pssst!
3. A máme povoleno začít objevovat svět gurmánů dobrého jídla! 

Takže nejbližší zprávičky budou o tom, jak bojujeme s kašičkami a kdo se čertí víc - jestli děti při papání nebo mamina z toho, že jídlo je všude (na stropě, na stěně, jen ne a ne v pusině).

Ze Sárinky máme velkou slečnu

Ze Sárinky se teď stala naše malá parádnice :) A proč? Má nově nastřelené tmavomodré náušničky a moc a moc ji to s nimi sluší.

Nastřelení náušniček zvládla statečně, to já spíš mamina, jsem předtím potřebovala frťana, ale taky jsem to ustála. Protože to opravdu nakonec nic nebylo.

Vyrostli jsme?

Děti papají v poslední době jako o život, hlavně v noci (k neradosti nás rodičů, ale vydržíme :) ). Takže když jsme se chystali na kontrolu k paní doktorce ve 4 měsících, tak jsme tipovali, kdo kolik bude vážit a naše odhady nebyli vůbec daleko.

Kubík  5800 g a 65 cm a Sárinka 5000 g a 59 cm :)

Nejsou to atomové děti, že rostou tak rychle? :)

Naši mazli :)

Sárinka s Kubíkem jsou mazli tělem i duší :) A tady je jen pár fotek na ukázku - více na flickru.

Pohoda :)

U mě po ránu :)

A mimochodem, to skvělé houpací křeslo je po mamuldě a je mi jasné, kdo z dvojčátek ho ulapne dál - Kubík ... ten je tam nejraději.

Indiánská babička

Není tomu tak dávno, co jsem se tady na blogu těšila z hacky ... ale to už je dávná historie! Sárinka s Kubíkem se nezdají, ale už teď jsou vychytralí! Jakmile zjistili, že máma může nosit oba zaráz, tak už jinak skoro ne. A v podstatě to začalo celé nevinně o Vánocích u babičky v Pezinku, kde jsme neměli s sebou hacku a já tak zkusmo vyzkoušela i úvaz na záda.

Kubík poprvé na zádech

Kde to jsem?

Hurrááá, spíme :)

Kdo se to probudil?