9. prosince 2011

Šátkujeme, aneb nosí celá rodina :)


Kuk :) Kdo je to?
Vždycky jsem si přála šátkovat - pro ten pocit přituleného miminka, také proto, že můžete vyrazit na vandr bez kočárku atd. ... pravda, když jsem se dozvěděla, že čekáme dvojčátka, tak jsem si říkala, asi to bude komplikovanější, ale nevzdala jsem se :)

Příprava byla v podobě hodinového kurzu vázání šátků, kde jsem si hned koupila i svůj první šátek (pro zasvěcené - Didymos, granátové vlny) - v 25. týdnu těhotenství - takže se asi nemusím zmiňovat, že jsem to úspěšně pozapomněla do narození prcků :) 


První navázání šátku jsem si představovala trochu jinak a jindy - v poklidu, když to budu mít osvěžené v paměti atd. ... ale Kubíkovy noční koliky nedaly a naše první navázání bylo v jeho pěti týdnech. A ani to neplnilo účel, abych ho mohla nosit, ale abych se aspoň trošku mohla vyspat. V podstatě to není úvaz, ale zoufalé ovázání Kubíka ke mně, aby nespadl.


Ale pak už šátkování probíhalo jak má :)

Kubík 
Sárinka

A pak po rozbalení ...

Rozkoukáváme se
Tady máme ještě půlnoc

Dneska je to tak, že když si vezmu šátek do ruky, máte vidět ty jiskřičky v očích, které se těší, že budou u mě. Ale ani druhé dvojčátko nezůstane zkrátka a jde k tátovi do Manducy.



A kdo dočetl až sem, tak se dozví, kdo je na první fotce ... Sárinka :) Náš zvědavec.





Žádné komentáře:

Okomentovat