Začalo to jako každé jiné ráno - budíček kolem půl sedmé (na vysvětlenou
- nedobrovolný budíček nás rodičů našimi dětmi velmi hlasitým
pobroukáváním typu "my máme hlad"), pak přebalení, papání, odříhnutí,
hraní a opět krátký zdřímnutí. Kolem deváté už zase o sobě dali vědět ti
naši hladoši - takže následovalo opět přebalení, papání a odříhnutí.
Ale najednou ... Sárinka v mé náruči se začala usmívat na Kubíka, který
byl u táty na rukách ... a pak to začalo! Ještě že jsou na světě baby,
ty jsou ukecané ažaž. Sárinka spustila svoji miminkovskou řečí na
Kubíka, mezitím se párkrát zasmála a čekala, co na to Kubík. Ten na ni
chvilku nechápavě koukal a pak začal i on :) Normálně opravdový dialog!
Trvalo to tak 5 minut a my jsme se "pod vousy" tiše smály. Byli tak
roztomilí.
Snad se nám to časem podaří zdokumentovat ... bylo to tak nečekané, ale krásné překvapení toho rána.
Žádné komentáře:
Okomentovat